Erektilný dysfunkce u mužů
Erektilní dysfunkce je definována jako neschopnost udržet erekci penisu v dostatečné tuhosti a po dostatečnou dobu nutnou pro kvalitní pohlavní styk. Podle epidemiologických dat je erektilní dysfunkce poměrně častým jevem. Mezi muži nad 50 let se vyskytuje u více než poloviny populace, ale není vzácná také u mladších mužů. Ukazuje se, že potíže s erekcí měla alespoň dočasně během života většina mužů. Mezi známé rizikové faktory patři: kouření, ateroskleróza, cukrovka, operace v pánvi. Poměrně často se také vyskytuje erektilní dysfunkce při léčbě hypertenze. Ta je v České republice velmi rozšířená. Podobně i některé další léky mohou mít vliv na schopnost erekce. Potíže s erekcí se mohou objevit náhle nebo pozvolna. Každopádně je nutné vědět, že náhlá ztráta schopnosti erekce může být příznakem jiného, závažného onemocnění.
Před léčbou erektilní dysfunkce je nutné vědět, že velmi často může být erektilní dysfunkce prvním příznakem daleko závažnějšího onemocnění, například ischemické choroby srdeční, cukrovky, cévní mozkové příhody, apod. Je proto vhodné pacienta nejen pečlivě vyšetřit pro erektilní dysfunkci, ale také odeslat na podrobné interní vyšetření.
Diagnostické metody se během posledních let výrazně zlepšily, zejména použitím ultrazvuku. Diagnostika je v současnosti převážně neinvazivní a daleko přesnější. Jejím cílem je určení typu erektilní dysfunkce.
Základem vyšetření je podrobná anamnéza a fyzikální vyšetření. Z fyzikálního vyšetření se zaměřujeme na oblast pánve a zevního genitálu. Specifické vyšetření pro erektilní dysfunkci zahrnuje vyšetření penisu v klidu a při erekci vyvolané podáním vasoaktivní látky injekcí přímo do topořivého tělesa. Základem diagnostiky je ultrazvukové vyšetření doplněné měřením cévních průtoků. Jedná se tedy o neinvazivní a nebolestivé vyšetření. Další vyšetřovací metody, jako jsou rentgenová vyšetření s aplikací kontrastní látky do žíly nebo přímo do topořivých těles, se provádí zcela výjimečně. Podobně, jen u specifických případů, se provádí vyšetření pomocí magnetické rezonance a s pomocí dalších složitějších metod.
Na základě interního vyšetření bychom měli vyloučit, zda erektilní dysfunkce není první příznakem (varováním) jiného závažného onemocnění. Pokud ano, je třeba dále vyšetřit a léčit základní chorobu. Léčbu erektilní dysfunkce odložit až po úspěšné léčbě interní nemoci. Jako příklad lze uvést ischemickou chorobu srdeční s rizikem infarktu, riziko cévní mozkové příhody při vysokém krevním tlaku a aterosklerózu, cukrovku a podobně.
Pokud je vyloučena závažná interní choroba, pak je třeba se na základě našich vyšetření rozhodnout, zda stojí za poruchou erekce organická příčina či ne. Nejčastější příčinou bývá porucha krevního zásobení aterosklerózou přívodných artérií. Z metabolických vad je velmi riziková cukrovka. Ta v sobě kombinuje riziko postižení artérií i poruch nervových vláken. Neurogenní příčina může souviset s neurologickým onemocněním nebo být výsledkem postižení periferních nervů při operacích v oblasti pánve. V dnešní době je to patrně nejčastěji po radikální operaci prostaty pro nádor. Cílem diagnostiky je tedy přesně určit příčinu zhoršení nebo ztráty erekce, a tímto směrem zaměřit léčbu. Pokud nenajdeme organickou příčinu, například zhoršený krevní přívod aterosklerózou, porucha žilního odtoku a podobně, porucha může mít příčinu psychogenní. Ta je v současnosti spíše méně častá.
